Duben 2008

No a jinak co...

30. dubna 2008 v 23:08 :: on my mind ::
...tak před sebou dva dny volna plus víkend, repete příští týden - opět jen tři dny školy a čtyři dny volna. Docela se to hodí, samý závěrečný práce teď. [kromě toho jsem si na všechny ty volný dny domluvila brigádu, no money - no fun]. První esej mám odevzdávat v pondělí, s hrůzou jsem zjistila, že už toto pondělí, tedy za 4 dny. Téma? Charakteristika vývoje barokního malířství. Není to zlý, mám pár knih z knihovny a tři jsem už přečetla. Teď to nějak v mozku všechno spojit, udělat si náladu na psaní a vyflusnout pár stránek o tenebrismu. Naštěstí barokní obrazy jsou fakt nádherný. I když je zítra první máj lásky čas [ožerem se spolu zas?], mám trošku jiný plány, než líbat se s někým pod rozkvetlou třešní [leda bych tam násilím někoho dotáhla.] Mohlo by bejt krásně, vzala bych si notebook na zahradu a celej den bych psala esej. Škoda že tam není wifi :-) Ta závislost je příšerná. O dalších školních povinnostech nebudu teď psát, ještě bych si přivodila stres z toho, že nic nestíhám. No co, naklonovat se ještě neumím. Jo a dnes jsem si koupila boty, krásný, kostkovaný kecky s červenýma kytičkama. Takový já moc ráda a navíc jsem si potřebovala zlepšit náladu, trošku. Jo a taky mám novou hvězdičkovou ozdobu, handmade :-) Focený je to webkou, nechtělo se mi stoupnout pro foťák :-) Joo a ještě... už jsem zase slavná :-)

Něco horkokrevnýho...

30. dubna 2008 v 22:41 :: music ::
...jsem se koukala na Dirty Dancing 2 a kromě fotek šikovnýho pana herce jsem si stáhla i celý album snad všem známých Orishas. Pokud neznáte a pokud vám nevadí trošku moderní kubánský rytmy, vřele doporučuju. No a já měním korunu na peso, beru pod paži španělskej slovník a hurá do Havany, alespoň pomyslně. [S tou španělštinou to ale myslím vážně :-)]

Hlad, chjo...

29. dubna 2008 v 17:18 :: chat mode ::
17:14, sms mámě: Kde jste kdo, mám hlad a nic tu není... a nejde mi otevřít sklinka s tím mrkvovým salátem.
17:14, odpověď: Řekni taťkovi o peníze a běž si něco koupit, já jsem ještě v práci, se neroztrhám.
17:15, sms mámě: Ten tu taky není,...tak nic no, tak hlad :-))
UPDATE - 18:53: Tak jsem si byla nakoupit a naž...jedla jsem se jako prase. To je dietka :-)

Žraso #8 aneb dieta neasi

28. dubna 2008 v 16:59 :: žraso ::
Jsem si na zeď nad stůl pověsila 4týdenní škrtací kalendář, léto je tady ne, je potřeba ještě nějaký to kilíčko sundat. Takže dnes proběhl nákup, k večeři červená řepa, moc velká dobrota. Je pět, to mám ještě sedm hodin, než půjdu spát. To jsem zvědavá, jak tohle vydržím. Asi půjdu spát dřív :-)
Takže: řepa obsahuje mnoho pektinu, který podporuje vylučování cholesterolu, olova a radioaktivních látek z organismu. Má poměrně vysoký obsah bílkovin s cennými aminokyselinami, které jsou prospěšné pro metabolismus mozku. Betain působí protiskleroticky. Obsahuje barviva působící proti vysokému tlaku a příznivě ovlivňují pevnost kapilár. Díky vysokému obsahu draslíku a hořčíku je vhodná při nemocech srdce a krevního oběhu. Ze známých druhů zelenin má nejvyšší obsah železa a mědi, je tedy velmi prospěšná pro krvetvorbu. Má vysoký obsah zinku, jódu a manganu, najdeme v ní i fluor, kobalt, lithium a vanad. Díky tomuto komplexu podporuje tvorbu inzulínu a podporuje zrakovou ostrost. Díky obsahu vlákniny podporuje činnost střev. Celkově posiluje náš metabolismus.

Tajemství...

27. dubna 2008 v 23:28 :: on my mind ::
Tak mám zase jednou chuť ze všech sil do světa vykřičet něco, co by mělo zůstat utajeno. Na druhou stranu si ale říkám, proč bych měla tajit takovou věc. Proč tajit cit? Asi proto, že obzvlášť poslední dobou nemám ráda komplikace. Protože chci, aby můj život byl klidnej, jasnej, aby moje plány byly přesně daný a promyšlený. Protože cit = problém. Možná se taky trošku vymlouvám. Možná jsem se dostala do té fazé, do které jsem se nikdy dostat nechtěla. Pár let zpátky jsem nechápala, jak člověk bez sdílení citů a prožitků s někým druhým může existovat. A teď žiju relativně v pohodě. Zjistila jsem, že člověk sám sobě by měl být životní prioritou a že mít rád někoho je možné aniž bych s ním denně byla. A já ho neviděla... pár týdnů, možná i měsíců. Po jednom dni v jeho blízkosti mám jasno víc, než kdy jindy. Zase jsem nabrala spoustu energie, víry a síly. Samota, jak tomu ostatní říkají, pro mě není samotou, ale časem, ve kterém můžu pracovat na sobě a na svém životě. Ale už se nechci přesvědčovat o tom, že mám svoje srdce pevně v hrsti.
a tak si znovu si pouštím tu písničku
o okraji silnice a zavírám oči
a vracím se v čase o pár hodin zpět
kdy jsi byl aspoň napůl se mnou
a tak si znovu pouštím tu písničku a zavírám oči
ty se vracíš domů ke své ženě
a mně zůstalo jen
moje tajemství v peněžence

Roadside

27. dubna 2008 v 20:42 :: music ::
♥ ♥ ♥ Rise Against - Roadside

Léto podle Vivaldiho

26. dubna 2008 v 0:07 :: music ::
No a protože nejsíš tak jeden z deseti má představu o tom, co to Vivaldiho čtvero ročních dob je, jednomu z dvaceti se vybaví nějaká melodie, a protože všichni očekáváme léto, vybrala jsem hodně známou a hodně krásnou část právě z "letní pasáže"... To aby bylo známo, že nejsem žádnej metalovo-rockovo-punkovo-hardcore-atd-hudební barbar. Zavřít oči, volume up, a užít si to!
PS: Až mi někdo někdy budete chtít udělat veeelikou radost, fakt ocením takový ty CD "to nejlepší z klasiky" nebo tak něco. A nebudou ležet zaprášený na polici, slibuju! :-)))

Zase jedna přemýšlecí...

25. dubna 2008 v 23:58 | tezz |  :: on my mind ::
nálada. Je těsně před půlnocí, sedím, na stole sklenička vína, vedle skleničky noha, kterou si depiluju voskem a to nikomu nepřeju zažít, hraje mi tu Vivaldyho Čtvero ročních dob, prostě romantika. Až na jednu drobnost. Od jisté doby vážně dost špatně snáším, když se na mě nebo kolem mně křičí. Když se někdo zlobí, když lítají hromy blesky,... To mi vážně dokáže hodně znepříjemnit den. Dnes místo čtvrté hodiny jsem společně se spolužákem šla do muzea zabezpečit tu kasu, kterou nám včera vykradli. Kdo mohl vědět, že kromě nás dvou budou na hodině z celkových patnácti lidí jen dva. A to je, přiznejme si, docela průšvih. Takže se křičelo, moc a moc a moc, samozřejmě oprávněně, ale ještě teď mi z toho není moc dobře.

Pro tebe, cos' vykrad nám kasu...

24. dubna 2008 v 21:33 :: on my mind ::
Vím, že lidi jsou svině, že lžou, kradou a do pekla se hrabou... ale že nějaká taková potvora vykrade kasu na výstavě studentů a obohatí se tak o prachsprostejch pár stovek, který jsou obzvlášt pro studenty docela důležitá položka, to by mě fakt nenapadlo. A to jsem si naivně myslela, že se zaplatí všechno, co jsme do toho investovali. Nezaplatí a nám zůstanou prázdný kapsy. A to všechno kvůli "lásce k umění." Nás to mrzí, ale co bychom pro svou první výstavu neudělali, že, když se na ní chtěl někdo takovým způsobem obohatit. My teď budeme v pátek sedět doma bez peněz, nebo půjdeme na brigádu, abychom zaplatili co je potřeba... Moje škoda a tvoje štěstí, že v galerii nejsou kamery, jinak bych se podepsala na tvým obličeji. A moc ráda.

Free hugs...

21. dubna 2008 v 23:11 :: on my mind ::
Tak jsem dnes večer někdy před devátou seděla venku, bylo docela teplo, voňely rozkvetlý stromy a nikdo nikam nespěchal... včetně mých myšlenek. Snažila jsem se vnímat tu chvilku, co nejvíc si z ní vzít a a schovat v sobě. Bylo mi smutno, ale zároveň dobře. Taková ta chvíle, kdy se člověk cítí šťastně i nešťastně zároveň. Nevím, jestli to taky znáte. Přemýšlela jsem, jestli má smysl ještě čekat na něco, co možná nikdy nepřijde. Má, protože celý to čekání dává smysl samo o sobě, i když výsledek je nejistej. Tak já ještě chvíli počkám, na obejmutí...
hugs for free