Listopad 2006

Relax, don't do it...

30. listopadu 2006 v 17:41 | tezz |  :: on my mind ::
Thaaaak.... a čtvrtek je tu zas a znova. Třikrát hurá. Hurá vydařenému a klidnému týdnu, hurá blížícímu se víkendu, hurá józe, na kterou za chvilku odfrčím. A pak, až přijdu domů, si rychle udělám čaj a praštím sebou do pelíšku, kde budu ležet až do toho krásnýho pátečního rána! Včera jsem totiž stihla tolik věcí, že si zasloužím parádní relax. Rybičky ode mě dostaly luxusní čerstvou rostlinku, nový krmení, a akvárko jsem vydrhla jako málokdy. Obohacovala jsem své znalosti z dějin umění a vytvářela referáty. Nakreslila jsem poctivě domácí úkoly - studijní kresby chodidel...což mi připomíná, že bych sem zase ráda hodila nějaký aktuální kresby... Vyprázdnila jsem přetýkající koš na špinavé prádlo a vyprala těm dvou hovádkům, co se mnou a s mámou tady bydlí, všechno prádlo :-) Zašla jsem si pro opravenej počítač, ve kterým mi nedávno vyhořel zdroj, navštívila jsem posilovnu, vyčistila jsem si boty a vyprala tkaničky,... a ještě spoooustu dalších věcí. Až se divím, jestli jsem se přes noc nějak nenaklonovala. Někdy by se mi to hodilo, třeba zrovna dnes, protože bych měla večer jít posedět s Terezkou, obávám se ale, že už na to nebudu mít síly. Nějak nám to poslední dobou nevychází. ale nezoufej, Tere, narozky to jístí ;-) No nic, nezbývá, než jen popřát - užijte si víkend a načerpejte síly! Aloha***

Let's go shopping...

29. listopadu 2006 v 15:33 | tezz |  :: on my mind ::
Heyhola, první fázi nakupování dárků na Vánoce mám za sebou! Prolezla jsem obchody tady v Šumperku, za druhou fázi považuju nastávající nakupování v Olomouci, ale to opravdu až znova získám nějakou tu energii, kterou je k tomu potřeba. Byla jsem docela úspěšná, kromě několika menších i větších věciček jsem si koupila pár drobností i pro sebe (zaručuju vám, že tím si vánoční nákupy rozhodně zpříjemníte). Možná si je nechám nadělit od rodinky pod smrk, tím pádem jako bych nic neutratila, a to je výborná taktika :-) Letos jsem se rozhodla nenechat nákupy na poslední chvíli, jak to mám ve zvyku. Mou velkou výhodou totiž jsou narozeniny pár dní před Štedrým dnem, tím pádem jsem obdarována obálečkou s nějakou tou bankovkou, no a za to pak rychle rychle nakupuju. Tentokrát se to budu snažit rozvrhnout, abych to psychicky i fyzicky zvládla :-)) A vůbec, o Vánocích do města by měli chodit jen ti silnější jedinci. Dnes mě třeba pěkně seřvala jedna snědá žena, stojící na ulici s nadutou kabelou, že jsem se u ní odmítla zastavit... prodávala kradený parfémy :-) "No tak se zastaaaaaaaav..." :-)) No, tak se v tom pozvolna vrcholícím vánočním shonu zastavte, hoďte si nohy nahoru a třeba si otevřete víno....... a kašlete na úklid, jako já :-) /...aspoň prozatím.../

Už jen chvilka...

28. listopadu 2006 v 18:11 | tezz |  :: on my mind ::
...zbývá do Vánoc. Ano, (bohužel) je to tak. Do rozdávání dárků zbývá pouhopouhých 26 dní. (O to víc stresující jsou samozřejmě i moje blížící se narozeniny, ale o tom potom). Dárky, to je ten pravý důvod mé večerní polemizace. Do diáře jsem si minulý týden udělala několik sloupečků s nadpisy jako třeba "máma", "táta", nebo "miláček". O nápady není nouze, avšak dary není moc za co kupovat. Spořila jsem jak se dalo, v prasátku dokonce něco štěrchá, jen se bojím, že má kreativita bude bujňější, než ten rozpočet. Jak jsem se ale v týdnu přesvědčila, jsem mistr v nakupování za menší obnos! Prababička mi svěřila tisíc korun, abych si za ně na vánoce nakoupila, co se mi hodí. Dnes jsem kompletovala nakoupené dary a byly to: náušnice, diář 2007, kosmetika, taška přes rameno, tričko a peněženka. Slušná práce, říkala jsem si. Tak takhle nějak budu muset nakupovat pro všechny ty, kteří jsou v seznamu na zadní straně mého diáře :-)

Ručně stručně :-)

28. listopadu 2006 v 15:23 | tezz |  :: on my mind ::
Do kina chodím, ale na net se moc nedostanu, to je pravda pravdoucí. Co nového, co starého? :-) Za posledních pár dní jsem toho stihla docela dost, k těm příjemnějším věcem se dá počítat čtvrteční joga, páteční návrat do minulosti v rámci prohlížení fotek z dětství, kino (Borat, jak jsem již předeslala), sobotní nakupování nových naušnic, roztahováků a podobných srandiček, už tradiční procházka v ZOO Olomouc, která se pro mě stává výborným relaxem, večerní posezení u kávy a vína a nedělní výšlap na Svatý Hostýn, no co byste si přáli víc! Navíc jsem byla z lásky obdarována pravým perníkovým srdcem, a pěkně velkým a určitě i sladkým, ale to jsem nezkoušela :-)

Borat - Nakoukáni di amerycké kultůry na objědnávku kazašskoj národu

27. listopadu 2006 v 18:45 | tezz |  :: movies ::
Borat - Nakoukáni di amerycké kultůry na objědnávku kazašskoj národu / Borat - Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorio, Režie: Larry Charles, Hrají: Sacha Baron Cohen, Pamela Anderson, Ken Davitian.
Borat je postava vytvořená známým britským komikem jménem Sacha Baron Cohen pro jeho pořad Da Ali G Show. Sacha Baron Cohen rozhodně nemá strach rýpnou si i do nejožehavějšího tématu, a to nejen ve filmu Ali G Indahouse (premiéra v roce 2002), nebo ve své show, a nyní i ve svém filmu Borat. Za to si zasloužil spoustu obdivovatelů, ale také plno odpůrců. Jeho humor je totiž opravdu dost drsný. Je xenofobií, je rasistický, je nevkusný, je nechutný a je k popukání (alespoň pro někoho). Ale je to stále humor, na což někteří lidé zapomínají a Cohena tvrdě kritizují, jako by to snad vše myslel vážně. Film Borat si vysloužil oficiální protest vlády Kazachstánu a to proto, že Kazachstán je uveden jako země, kde bratři mají běžně poměr se svými sestrami, lidé si vydělávají prostitucí, koně tahají auta, retardovaní lidé jsou zavření v obýváku v kleci a ostatní se jim smějí, nebo kde si lidé umývají obličej v toaletě. Ještě ke všemu ve filmu kromě kazašské mluvy používá i slova česká :-)) Z počátku se zdá, že terčem posměchu bude Kazachstán. Film je ale vystavěn na tom, že (někdy nic netušící) lidé v Americe se v různých situacích setkávají s reportérem Boratem, který natáčí dokument v USA. Cílem imaginárního dokumentu je, aby se lidé v jeho rodné zemi naučili chování a zyvklostem od obyvatel nejmocnější a nejbohatší země světa. Dostává se proto často do velmi nepříjemných situací - v rozhovoru s feministkami začne mluvit o vládním doktorovi v Kazachstánu, který dokázal, že velikost ženského mozku je rovna mozku veverky; neví jak se používá toaleta, proto svůj "výrobek" přinese v sáčku ke společenské večeři, platonicky se zamiluje do Pamely Anderson a jeho láska ho dožene téměř až k jejímu únosu ve "svatebním pytli", lektorce slušného chování ukazuje intimní fotky se svým nejstarším synem... Scéna, při které jsem si doslova zakrývala oči nastává tehdy, když se Borat a jeho producent Azamat (má asi tak 150kg) rvou nazí na hotelovém pokoji. Dějová linie filmu je slabá, snímek je v podstatě založen na Boratových vtípcích, ale pokud máte náladu smát se, v kině rozhodně nenajdete nic lepšího. A smát se s vámi bude i celý sál. Je nutné brát film s nadhledem, jako satiru, a ocenit Cohenovu odvahu.

Večerní myšlenky...

22. listopadu 2006 v 20:49 | tezz |  :: on my mind ::
Říká se, že si člověk příliš pozdě uvědomuje cenu toho, co měl, a co ztratil. Na druhou stranu bez těch horších okamžiků v životě by si nevážil těch světlejších. To nic, to jsou moje večerní polemizace :-) Nic podstatného se v mém životě samozřejmě naštěstí neudálo, jen jsem si právě díky dnešku uvědomila jednu velmi podstatnou věc. A ta teď můj... náš ...život o dost zlepší :-) Nebudu konkrétní, jen naznačím - lidské city jsou jedna z nejkřehčích záležitostí na světě a proto si zaslouží zacházení jako v bavlnce. Hýčkejte proto sebe i ty, které máte rádi, vrátí se vám to. A i když se s nimi zrovna často nevídáte, tak jsou tu vždycky pro vás / mtr Terezko :-)/. Pro mě na světě zrovna teď existuje spousta lidí, kterým bych mohla něco vzkázat a za něco poděkovat, a všichni z vás to ví. Jen jeden to ale opravdu potřebuje vědět ze všeho nejvíc: miláčku, jsem tu pro tebe a vím, že i ty pro mě!!!

2 ~D~

21. listopadu 2006 v 15:01 | tezz |  :: on my mind ::
... nerušeně se na tebe deset minut dívat je ta nejlepší droga, co jsem kdy zkusila...

10 dní off...

20. listopadu 2006 v 18:11 | tezz |  :: on my mind ::
Skrz nějaké rodinné a technické problémy jsem byla deset dní mimo net, takže jsem nemohla aktualizovat. Ve zkratce - minulý pátek výborná party s miláčkem, jeho bratrem a slečnou, nedělní extra výlet na Pustevny v Beskydech, kde chumelilo a po kotníky jsme se brodili ve sněhu. Namlsaní z padajícího sněhu na Pustevnách jsme se s miláčkem rozhodli letošní zimu prolyžovat, takže celí natěšení kompletujeme lyžařskou výbavu a pomalu rezervujeme zimní pobyty na horách :-) Pracovní týden byl pro mě více méně nepracovní, do školy jsem šla jendva dny, protože ve středu a ve čtvrtek proběhly exkurze - Arcidiecezní muzeum v Olomouci a Kláštěrní kostel v Šumperku. Prodloužený víkend jsme se rozhodli opět strávit v pohybu, proto jsme si v pátek vyšlápli na Praděd, odkud byl opravdu luxusní výlet. Podobně jsme prožili i nedělní den, ovšem vynaložili jsme o dost větší úsilí vyškrábat se tentokrát na nejvyšší horu Beskyd - na Lysou Horu. Řeknu vám, devět kilometrů do
prudkýho kamenitýho kopce dá člověku pořádnmě zabrat. Ale zdolali jsme ji, mrchu, a ten pocit je k nezaplacení.

Unavený čtvrtek...

9. listopadu 2006 v 14:37 | tezz |  :: on my mind ::
Protože čtvrtek je tak trošku malý pátek, je důvod k radosti. Dva dny volna seblíží a to vítá každý s radostí. Mě o víkendu čeká nalívání informací do mozku, takže vůbec nevím, jestli se těšit mám. Je toho teď na mě zase trošku víc, než bych si představovala. Nevíte někdo o nějakém elixíru života? Člověk ho pozře nebo se v něm vykoupe a jeho tělo zaplaví energie, a on ji potom může dál a dál rozdávat a posílat do okolí. Dnes mě možná nabije joga, to je taková poslední záchrana. Pomůže vždycky, tak snad i dnes. Po návratu si dám vanu s bylinkama, prostě étericky polechtám smysly, a k tomu všemu poslechnu nějakou příjemnou hudbičku. Mimochodem - dnes jsem se dozvěděla, že lidé extrémně trpí nedostatkem přírodních hudebních zvuků jako je například didjeridoo. Takže jsem využila vzácné příležitosti a vyloudila příjemný zvuk z jakési posvátné misky z Tibetu, která stála v přepočtu několik tisíc korun. Vyráběla se ručně ze sedmi kovů (například ze železa z meteoritu) klepáním do plátu, až dostala svůj tvar. Po jejím obvodu se točí dřevem do té doby, než začně hrát svou písěň - každému člověku v trošku jiném tónu. Hodně zvláštní. Dnes jsem si sama pro sebe vyhlásila regenerační večer. Prosím - nikdo mě dnes nestresujte, piště a volejte jen kvůli kladným věcem a používejte milá slůvka - zasloužím si to :-)

Tobě...

8. listopadu 2006 v 7:31 | tezz |  :: on my mind ::
Jsi všude, kam se podívám, MOJE lásko... potřebuju obejmout a něco důlěžitého Ti říct...<3 U!